Kdysi, už je to náramně dávno, mi rodiče a prarodiče říkávali, když jsem přinášel o někom novinky prezentované kamarády v ulici, nesuď nikoho. Nedoplnili to tím biblickým, „abys nebyl sám souzen“, ale pragmatickým, člověka nemůžeš poznat podle jeho slov, ale v práci, nebo jeho jednání při nějaké katastrofě či kritické situaci.