Stále více se mění způsob našeho žití. Přestáváme být společností a stáváme se seskupením jednotlivců. Vazby mezi námi se tvoří na základě vzájemné výhodnosti, nebo potřebnosti, zřídka i na případné stejné zálibě, třeba sportu, koníčku, obdobném využívání volného času.
Všichni jsme ovlivněni technikou, vynálezy a médii. Začíná být už úplně jedno, zda v dobrém, nebo špatném. Uvědomujeme si to pouze v kritických situacích, v obavách, spíše strachu, co se s námi stane. Potom se snažíme o získání jakékoli pomoci, aniž bychom aspoň přemýšleli, zda nabízená pomoc nám přinese nejen něco užitečného, ale opravdu vůbec něco. Většinou požadujeme najednou stát, jeho úřady a mocenské orgány, aby zakročily proti tomu či onomu. Prakticky proti všemu, co by mohlo nepříznivě ovlivnit náš, nebo našich blízkých, život. A to, i když jsme ještě včera volali po absolutní svobodě a demokracii, aniž bychom vyjevili, co si pod těmito výrazy my sami představujeme.
Je to koronavir, kterého jsou nyní plná média. Ta si vystačí cca polovinu zpravodajství oznamováním počtu lidí z tohoto důvodu v karanténě, na léčení, na útěku, zemřelých. Mluví se o tom, jako kdysi ve středověku o morových epidemiích, neuváděje příliš způsob ochrany, popřípadě léčení způsobem, který by byl běžnému občanu srozumitelný a snadno proveditelný. S velikou váhavostí se uvedlo zdražení některých prostředků sloužících ochraně lidí. Najednou se objevilo něco, co trh nevyřeší. Jen pouze poskytne možnost nabytí většího množství financí lidem schopným, schopným všeho.
Přitom je už podáváno více informací zbytečných než potřebných. Co je nakonec u ČT poměrně obvyklé. Jsou i určité náznaky v těchto zprávách spokojenosti s tím, že to vzniklo v Číně. A už se na nás valí další informace, že v Číně došlo k rekordnímu poklesu výroby, aniž by byla uvedena čísla před a po koronaviru. Každopádně se s tím bude muset každá země nějak vyrovnat. Snad v 21 století nelze vzpomínat na španělskou chřipku z počátku 20 století, nebo dýmějový mor z poloviny 14 století. Ovšem chce to řád, kázeň občanů, žádné falešné a kvazi humánní vztahy mezi lidmi, šířené našimi různými organizacemi, ale prosté a pravdivé, že soused vždy sousedu pomůže, protože zítra může jeho pomoc potřebovat on sám. To je asi ta solidarita, nikoli tzv. solidarita šířena řadou veřejnoprávních organizací, pokud s námi absolutně nesouhlasíš, zmiz ze světa, ať nám nepřekážíš. Svět je potřebné změnit, chceme-li se jako živočišný druh dožít dalších století!