Vážení spoluobčané, soudružky a soudruzi, přátelé,
již podruhé za sebou nám není dopřáno důstojně oslavit Svátek práce. Pojďme si tedy alespoň krátce připomenout, proč se před 131 lety začal 1. máj slavit jako Svátek práce.
V polovině 80. let 19. století se v americkém průmyslovém Chicagu začali bouřit zaměstnanci za spravedlivější pracovní podmínky. Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka. Protesty vyvrcholily 3. května na shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami a o život přišlo několik stávkujících. O den později zemřeli další při výbuchu bomby. Z odpálení bylo ve vykonstruovaném procesu odsouzeno k smrti několik anarchistů.
První květen se jako mezinárodní Svátek práce slaví od roku 1890, poté, co jej v roce 1889 na návrh francouzských socialistů přijala II. internacionála.
Když jsem před 5 lety poprvé jako předsedkyně OV KSČM zahajovala prvomájový mítink, mluvila jsem při této příležitosti o tom, jak moc jsme vděční generacím našich prarodičů a rodičů za náš krásný a plnohodnotný život v míru. Za to, že jsme nepoznali války, bezdomovce, pracovní úřady, že každý měl střechu nad hlavou, měli jsme práci a vedle ní i čas na výchovu dětí, čas na rodinu i přátele, záliby, na zábavu i odpočinek.
Po osvobození Československa od německého fašismu, vyrazila naše země a společnost směrem, který skoncoval s nouzí a ponížením. Každému společenský systém garantoval práci a zaručenou odměnu i sociální jistoty od kolébky až do posledních dní. Komunisté stáli v čele nevídaného průlomu lidskosti a pokroku. Všem občanům byla zpřístupněna zdarma lékařská péče a také všechny stupně vzdělání. Stavěly se nové školy, školky a nemocnice, nové fabriky téměř v každém městě – práce přicházela za občany. Stavěly se statisíce nájemních i družstevních bytů, přehrady, elektrárny, metro, silnice, elektrifikovaná železnice. Postupně se zajistila potravinová soběstačnost země se zaručenou vysokou kvalitou potravin…
Československá republika rozvíjela i všestrannou mezinárodní spolupráci a pomáhala rozvojovým zemím, i zemím postiženým válečnými konflikty a živelnými pohromami.
Ne z donucení, ale z rozhodnutí svého lidu, protože Češi a Slováci na vlastní kůži poznali hlad, bídu, ponižování, strach, bolest, války i utrpení. Ale dostalo se jim i pomoci, zejména ve válce i po ní, od jiných národů, proto uměli pomáhat i být vděční.
Pravda o době, která tohle všechno lidem uměla dát, je naší velkou devizou, bohužel je dnes zamlčována, či zkreslována. Ke všemu, co se naším jménem stát nemělo, se stavíme čelem. Tím rozhodněji však musíme čelit prolhanému přepisování dějin. Hrbit se nemáme proč. Česká vynalézavost, um a fortel našich lidí, byly ceněny po celém světě a uměli jsme je prodávat i v podobě celých investičních celků. Přidaná hodnota, vytvářená u nás doma, se vracela celé zemi a sloužila jejímu rozvoji. A my jsme byli hrdými Čechoslováky, pyšnými na svou vlast – Československou republiku.
Pak přišel rok 1989.
Privatizace, provázená i řadou skandálních podvodů, srazila naši zemi do pozice závislého subdodavatele. Mzdy našich dělníků, techniků, zdravotníků, inženýrů, jsou jen nedůstojným zlomkem mzdy za naší západní hranicí.
Byli jsme, za vydatné pomoci vlastních vlád a části politiků, které si národ v dobré víře zvolil, rozkradeni a rozděleni. Byli jsme zavlečení do útočného paktu NATO, a představa volné přepravy zboží a vzájemné hospodářské spolupráce nás přivedla ke vstupu do Evropské unie. Ta nás však krok za krokem a teď již zcela nepokrytě zbavuje i posledních zbytků státní suverenity. Evropská unie otevírá náruč milionům nelegálních nebezpečných migrantů, k tomu upravuje zákony a nutí nás migranty přijímat a pečovat o ně, na úkor vlastních občanů a bez ohledu na vlastní bezpečnost. V tom ji významně sekundují současní europoslanci ANO, ODS, Pirátů, STAN+TOP a KDU - ČSL.
Naši spojenci a „věrní přátelé“ USA, NATO a EU nás společně ženou do války proti Rusku. Jak absurdní to situace. S těmi, kteří nás zradili, s těmi, kteří nás porobili, terorizovali, vraždili naše občany a mají na svědomí miliony mrtvých celého světa, pro které jsme byli národem určeným k likvidaci, s těmi se dnes stavíme do jednoho šiku proti těm, bez kterých by už několik desetiletí žádná Česká republika, ani žádný Čech neexistovali. Naše vláda a pravicoví politici nepracují v zájmu občanů své země, slepě tolerují a podporují jakékoli záminky, vhodné k napadání Ruska. Nepotřebují fakta, šíří nenávist, lokajsky přijímají a plní úkoly zadavatelů, ohrožujíc tak bezpečnost vlastních občanů a vystavujíc je nebezpečí nezaměstnanosti vlivem předpokladatelné ztráty východních trhů. Bez odporu, až na jedince, přepisují dějiny, ze školních osnov vymizelo vše, co by mělo sloužit mladé generaci k poučení se z historie své země a k vytváření pudu sebezáchovy.
Vážení spoluobčané, přátelé!
První máj je dnem boje o důstojné pracovní podmínky a důstojný život v míru. Nejde zdaleka jen o připomínání si jakési vzdálené minulosti, která nemá současnosti už co říci. Právě naopak, dnes je nanejvýš aktuální, a proto nesmí být jen časem nostalgie.
Máme své děti a vnoučata, mluvme s nimi o minulosti, současnosti i budoucnosti.
Čekají nás parlamentní volby, volme proto s rozvahou, aby naši potomci mohli na nás také vzpomínat s úctou a vděčností.
Erika Kohoutová, předsedkyně OV KSČM Ústí nad Orlicí