Ivan Jordák: To si zase užíváme, a nevíme proč
28. 4. 2021 20:26
Nepřestávám doufat, že letošní rok skončí lépe, než začal. Hádka stíhá hádku, pomluva pomluvu, pro soupeře jsou jen slova odsouzení. Ať je to v kterékoli lidské činnosti, ovšem vrcholem je politický systém.
Foto: HZS ČR
Popisek: Požár ve Vrběticích, který předcházel výbuchu
Je skutečností, že k tomu přispěla koronovirová krize a nutnost jejího přednostního řešení, aby bylo ochráněno obyvatelstvo před jejími nepříznivými důsledky. Ale řada shora uvedeného počínání byla již před touto krizí, a ta jí jen umožnila zvýšit tempo.
Politici místo hledání řešení, hledali, čím se jejich političtí protivníci provinili a jaké chyby spáchali. V zemi dochází k inflaci, úpadku, nesmyslnému rozdávání peněz, dokonce i k udávání orgánům EU. Mimo řešení koronovirové krize, má stát ještě úkoly na zabezpečení energetické bezpečnosti země, dořešit události ve Vrběticích před sedmi léty, postavení země v EU a NATO. V posledních týdnech jsme byli nepřetržitě informováni v tomto směru, zůstává však otázkou jak. Proto občané čekali na vystoupení prezidenta, který nás měl seznámit se svým názorem na události ve Vrběticích před sedmi léty a dát stanovisko k počínání vlády s ohledem na možný podíl, či účast Ruska v této věci. Zprostředkování informace se ujala televize Prima, resp. Paní Tománková, protože ČT s prezidentem nemluví.
Paní Tománková rozhodla vše probrat v celé šíři a po prezidentu pozvala nejprve předsedy obou komor parlamentu, pana Vystrčila za senát a pana Vondráčka za poslaneckou sněmovnu. Na závěr pak z ČSSD pana Onderku, od TOP 09 a STAN pana Koláře, pana Okamuru za SPD a pana Dolejše za KSČM. Počtem účastníků šlo skoro o průzkum veřejného mínění než o zjištění stanoviska stran k věci a projevu prezidenta. Divák se ale prakticky mnoho nového nedozvěděl. Prezident potvrdil, že s vládou o všech uvedených problémech i jednal, mají shodné stanovisko, o kterém vláda, respektive kompetentní ministři a premiér informovali veřejnost. Zároveň i opatření, které v souvislosti s věcí přijala, aby pro příště zabránila jejímu opakování, a tak i nesmírným škodám a obětem na lidských životech. Zdálo se, že v této věci se našla takřka shoda všech politických parlamentních stran ohledně porušení suverenity státu, nezbytného potrestání viníků a požadavku náhrady škody. To bylo ale jen na první pohled. Výše uvedení účastníci přece jen ukázali, že jsme v Česku a tedy nalézt chyby v jednání druhého je naše takřka svatá povinnost. Vše začalo mírně prezidentem, který veřejně počítal, kolikrát se ho paní Tománková ptala na jednu a tutéž věc. I když se patrně tak snažila získat odpověď, kterou potřebovala pro další dotazy, nebylo jí to nic platné a prezident odpovídal, jak chtěl.
Více jsme si užili s panem Vystrčilem, předsedou senátu, který potom co vytkl panu prezidentu trhání ústavy, začal modernizovat právo, aspoň slovně. Přišel s nápadem, neohlížet se na právní řád a řešit věci podle selského rozumu. Prý podobně, podle vyjádření poslance Volného, mluvil i ministr Zaorálek, který chtěl zbavit právní řízení věcí jej zdržujících, jako je hledání důkazů policií, jejich projednávání u soudu a rozhodování soudem nahradit politickým rozhodnutím. Ale zpět k senátu, o kterém je nám tvrzeno, že je pojistkou pro udržení úrovně právního řádu, co si myslím, jeho předsedou bylo nyní popřeno odkazem na používání selského rozumu místo zákonů.
Překvapil mě i pan Kolář nesmlouvavým postojem k Ruské federaci a svou jistotou, že Vrbětice mají na svědomí oni. Nabyl jsem dojmu, že další vyšetřování požaduje zastavit. Podobně jak pan Volný, který za pachatele ve Vrběticích uvádí nás a CIA, protože se odtud dodávala munice Islámskému státu a ukrajinským neonacistům, a byl potřeba výbuch k zakrytí těchto obchodů.
Nechápal jsem pak tvrzení pana Koláře, že s Rusy je třeba zatočit pomocí sankcí, co je pro nás naštěstí snadné, protože oni nás potřebují, ale my je naštěstí nepotřebujeme. Co dokazoval, abychom se přesvědčili, zda máme doma nějakou věc vyrobenou v Rusku, na co mu úslužně odpověděl pan Onderka, že on od nich doma nic nemá. Člověka hned potěší, když pozná, jak skvěle dokáží členové našeho establishmentu argumentovat. V podobném duchu se nesly argumenty proč vyloučit ze soutěže o rozšíření Dukovan ruské a čínské společnosti. Nakonec se zmínily ještě USA, Velká Británie, SRN, kteří nám poskytly podporu a tak se nemusíme ničeho bát. Dovolím si jen maličko opravit toto vyjádření. Uvedené státy nám podporu neposkytly, jen ji vyjádřily. Stejně jako po Mnichově, nebo 15 březnu 1939, či v roce 1968. A to je sakra rozdíl. Místo toho se rozpoutala vnitrostátní hra zda předčasné volby, nebo ne, když normální máme za šest měsíců a jsme dosud bez volebního zákona.
Jinak si dovolím podotknout, že je nejvyšší čas přestat dělit svět na státy hodné a zlobící, stejně jako dělíme politické strany a hnutí, vždyť píšeme na začátku století dvacet jedničku, tak by se už nejen lidé ale i státy měly mezi sebou domluvit. S ukazováním, že ti druzí jsou špatní, by se mělo přestat již v pubertě.