Všechna režimní media,ať veřejná či soukromá na jednu notu velebí tuto záležitost, vůbec neberou v potaz, že v ČR žijí i tehdejší občané z druhé strany „barikády“.V roce 1989 zavedení kapitalismu chtělo jen 10 % lidí.
Pohled z druhé strany jim pochopitelně nevoní, a už neprezentují, že většina národa nebyla pro
likvidaci socialismu a zavedení kapitalismu, který tehdy schovávali za termín „tržní hospodářství“.
Z kterého se později stal všeobecný termín „utrhni co můžeš“.
Když se podíváte na čtyřicet let vlády komunistů, tak vidíte nové továrny, přehrady, elektrárny, silnice, byty pro lidi na bydlení a ne jako spekulativní investici, neuvěřitelné kulturní vzepětí šedesátých let, Remka ve vesmíru, metro v Praze, politické procesy ale i i rehabilitace, kolektivizaci zemědělství ale i soběstačnost v potravinách, akce „Z“ a brigády pro lepší život lidí.
A co vidím, když se podívám na 31 let let od roku 1989 do roku 2020? Privatizaci. Padesát odstínů privatizace. Zkrachovalé podniky, bezdomovce, exekuce a lány řepky; a v kultuře nic, co by stálo za zmínku. Jinak nic. Žádný pokrok, žádná snaha, žádná vize, žádný společný cíl, jen partikulární sobecké cíle urvi, co se dá, a jdi přes mrtvoly. Jedním slovem – stagnace. Paralýza antikomunismem.
Jestli to vidíte jinak, zkuste přesvědčit. Ale tím, jaké je to dnes, ne jaké to bylo dřív. Neargumentujte padesátými léty a nedostatkem banánů, argumentujte tím, jak se společnost posunula, co získala, co vybudovala. Celá společnost, ne Kellner, Babiš nebo Bakala a další miliardáři. Neomezenými možnostmi pro agresivní podnikavé predátory nepřesvědčíte, vydáváním monotónního oslavování „svobody“ za každou cenu také ne. Ani internetem, magnetickou resonancí a dalšími přínosy pokroku které jsou atributy normálního technologického pokroku obecně, který je v takové Číně, Indii či leckde ve světě stejný.
Je k politování , ale jprostě nic, co by převážilo bezdomovce - největší zločin kapitalismu , exekuce a sociální nespravedlnost která hraničí s tím, že takto vyčleněné společenské skupiny nemohou využívat „dobrodiní „ demokracie, / pod mostem mají starosti o svoji holou existenci/ . Takto si určitě „ cinkající“ v roce 1989 svoji budoucnost nepředstavovali.
Zatímco nás česká média stále ukolébávají pohádkou o sametové revoluci, vyšetřovací komisi k událostem 17. listopadu která samozřejmě nic nevyšetřila, více cenných informací se člověk dozví ze zahraničních zdrojů. A nestačí se divit. Zahraniční média odhalují“sametovou revoluci“ i Václava Havla a konstatují, že dnes těmto mediálním pohádkám věří jen málokdo.
Americký historik James Krapfl například vydal přelomovou publikaci, v níž se zabývá otázkou, co vlastně chtěli Češi v roce 1989. A výsledek je velmi překvapivý, v mnoha ohledech překonává stále opakované mýty o 17. listopadu. Ve své knize Revoluce s lidskou tváří, která je výsledkem dlouholetého studia mnoha archivních materiálů a dokumentů, Krapfl došel k závěru, že Češi nechtěli kapitalismus, ale obrozený socialismus a spravedlnost, tedy zrušení privilegií pro vybrané skupiny společnosti. Klíčovým ideálem revoluce byla podle Krapfla lidskost a důstojnost a jejich povýšení nad ideologii. A právě tyto ideály přinutily lidi vyjít do ulic. Navzdory jejich přání ale začala udávat směr nová mocenská elita z Prahy a začal se zvětšovat rozdíl mezi ní a regionálními aktivisty.
Průzkum názoru lidí v roce 1989 jasně říkal, že zavedení kapitalismu by chtělo jen 10 % lidí
Obraz, jenž před námi tímto způsobem vyvstává, otevírá pohled na překvapivě idealistickou revoluci, která byla zároveň sociální i politická, ba do jisté míry náboženská. K ústředním ideálům revoluce a nové společnosti patřily nenásilí, samoorganizace, demokracie, férovost, spravedlivost, slušnost a především lidskost. Občané v roce 1989 usilovali o demokracii, která měla zaručit přímou účast lidí na rozhodování pomocí referend a odvolatelnost politiků, kteří zklamou důvěru voličů. Legitimnost volených zástupců a institucí měla být pravidelně testována lidovým hlasováním, a to nejen ve sféře politiky, nýbrž například i na pracovištích – rovněž ředitelé podniků měli být voleni jejich zaměstnanci / to ovšem nikdo nepřepokládal, že majetkový převrat tuto možnost vyloučí /. Autor také dokazuje, že demokracie, kterou si lidé v roce 1989 přáli, nebyla v očích lidu apriori neslučitelná s ideály socialismu. Socialismus totiž nebyl natolik všeobecně zdiskreditovaným ideálem, jak dnes tvrdí mnozí badatelé a politici. Lidé si nepřáli návrat ke kapitalismu a jejich požadavky nebyly materialistické povahy.
Zdroj : kniha Revoluce s lidskou tváří od Jamese Krapfla.
A v praxi těchto následujících let nové elity v přímém protivu „ nejsme, jako oni“ začali s čistkami na pracovištích zneužitím buněk Občanského fóra, které porušilo proklamovanou zásadu odchodu politických stran z pracovišť, výměnu vedoucích pracovníků za souhlas s jejich politikou a souhlasem s dosazením do funkcí své lidí a jejich podřízení se novým pánům. A takto čistky pokračovali na všech úrovních státní správy, bezpečnostních složek, armády a pod. V bezpečnostních složkách byli příslušníci donuceni podepisovat prohlášení bezpodmínečnému souhlasu věrnosti novému režimu a k tomuto účelu byly protiprávně zřízeny tkzv. Občanské komise, které byly mimo právní systém státu, a porušovaly “ Listinu práv a svobod” I Ústavu státu.
Dnes skloňovaný samet se např. změnil v drsný “šmirgl” v České Třebové v roce 1989, kde zfanatizovaní studenti gymnázia na tzv. “ soudu “ dohnali k sebevraždě svého ředitele. V celé záležitosti měl podíl i režisér Krejčík který si zde ověřoval námět pro svůj připravovaný film a nijak se lidsky nezasáhl.
Takto by se dalo pokračovat I dále, rozkradení národního majetku a rozprodání většiny do zahraničí jsou protinárodní činy, které nebudou v budoucnosti určitě jen tak zamlčovány, jako dosud.
A pomalu bylo cítit, jak k nám táhne smrad kapitalismu .
Největší selhání “ nových pánů “ však je rozbití Československa na dva státečky, bez referenda, což bylo a stále bude nedemokratický čin, jen kvůli úzkým partajním zájmů Klause a Mečiara.
Kdo je tedy “demokrat”, jak se chlubí kapitalistické, pokleslé demokratické elity ?
V roce 1948 ztratili moc kapitalistické elity a rozpoutali protistátní teror, vytvářeli ozbrojené teroristické skupiny které vraždili příslušníky bezpečnosti, členy obecních samospráv atd.
V roce 1989 ztratili moc “ komunisté “ a zachovali se určitě demokraticky a lidsky .