Druhá světová válka byla nejstrašnější válka v dosavadní historii lidstva rozpoutaná fašistickým nacistickým Německem, fašistickým Japonskem a jejich fašistickým satelitem Itálii, za mnohé podpory řady dalších fašistických či k fašismu se přiklánějících států. Druhou světovou válku rozpoutalo krajní fašizující pravicové podhoubí využívající hospodářské krize, neutěšené ekonomické a sociální nerovnosti, politické náboženské a rasové nesnášenlivosti. Tíhu fašistické a nacistické nenávisti nesly především židé a slovanské národy jež měly být zotročeny a vyhlazeny. Dlouho západní mocnosti bezmocně přihlížely, jak se toto zlo rodilo, nechávaly mu volné ruce v Habeši při Italské agresi, či Občanské válce ve Španělsku.
Dnes jsme svědky snahy o politický revanš krajní a neoliberální pravice podporovanými německým imperialismem, podpořený usnesením Evropského parlamentu svést vinu za rozpoutání Druhé světové války, genocidy židů a slovanských národů rovnou měrou nejen na nacistické Německo, Itálii, Japonsko, ale především na Svaz sovětských socialistických republik, na národy slovanské. V jakém zájmu se musí ptát každý občan, který zažil peklo této války, nebo jej velice dobře zná z vyprávění svých otců a dědů, či hodnověrných historických kmenů. Ptát se musíme i my, kteří neseme rovněž díl odpovědnosti za budoucnost našeho národa.
Vzpomínáme 75 let od velkého a slavného dne, kdy 9. května 1945 uvítala Praha a s ní všechen náš lid vojáky Rudé armády. Tím společně s vojáky dalších armád protihitlerovské koalice triumfálně škrtli potupné důsledky Mnichova a 15. března 1939, který byl počátkem okupace českých zemí německou armádou, počátkem doby, která přinesla našemu národu, ale i národům celého světa mnoho nepředstavitelného zla a utrpení. Od Slovenského národního povstání na konci srpna 1944 byla postupně osvobozována obec za obcí, město za městem a vyrvávány osvoboditelskými armádami ze spárů německých nacistů a jejich přisluhovačů.
9. května mohla slavit i Praha, hlavní město našeho státu.
Co znamenala okupace pro naše národy jsme sami, v té nejkrutější míře poznali. Odtržení českého pohraničí a následná šestiletá okupace Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů a rozpoutání dosud největšího a nejkrvavějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách, druhé světové války. Co museli čeští občané vytrpět po dobu okupace, nelze v celé své tragédii vypsat - germanizace školství a kultury, uzavření vysokých škol, poprava studentů, heydrichiáda, stanné právo, popravy, koncentrační tábory, Lidice, Ležáky… Máme v paměti a víme, co byla sekyrárna na Pankráci, Kobyliská střelnice, Malá pevnost Terezín a další místa, která sloužila k deportacím a popravám českých občanů.
Byla to tragická bilance pro náš národ. Válka proti fašismu byla bojem na život a na smrt. Šlo o další existenci českého národa a další osud všech Slovanů.
195 tisíc našich občanů bylo umučeno v koncentračních táborech, další padli na frontách v zahraničních armádách, v domácím odboji či na popravišti gestapa. Genocidní politika nacismu a fašismu, spáchaná ve prospěch a za podpory mezinárodního kapitálu, zejména nad slovanskými národy a zvěrstvy proti dalším národům byla vedena snahou o ovládnutí celého světa.
Jsou to události, které natrvalo zůstávají v naší paměti a vzpomínky na ně budou vždy vyvolávat nejen slzy a vzdor za příkoří, kterého se dostalo našim národům Čechům a Slovákům v této strašné válce, ale především nesmírnou vděčnost kterou cítíme k našim osvoboditelům. Každoročně přicházíme k mnoha památníkům a hrobům, abychom uctili památku těch, kteří položili ve druhé světové válce své životy za naši svobodu, ať už zahynuli na frontách, na popravištích či byli umučeni v koncentračních táborech. 9. květen je pro nás vždy příležitostí, abychom se s pokorou poklonili jejich památce. Válečné peklo stálo život padesáti milionu lidí.
Nezapomínejme, že nacismus se zrodil ze všeobecné krize kapitalismu třicátých let minulého století, že se zrodil z lůna kapitalismu. Nezapomeňme, že důsledky krize pro pracující, jejich bída a špatné životní podmínky, byly tehdy zneužity Hitlerem k hlásání a přijímání rasismu, antikomunismu, antisemitismu a nacionální nesnášenlivosti.
Ukazuje se, že fašismus nebyl zcela poražen, že imperialismus vyvolal k životu jeho další verze, a že svět stojí opět na pokraji další válečné apokalypsy. Pamětníků té druhé světové války rychle ubývá, a tak snaha po falešné interpretaci dějin, zejména a právě těch z poslední doby, je hlavní zbraní současných pseudo historiků. Goebbelsovskou metodou se z obětí dělají agresoři, z minulých vítězů okupanti. Můžeme to vidět dnes a denně v televizi i v některých dalších mediích. Je velice tragické, že se záměrně překrucuji události a historická fakta. To, že se už neslaví státní svátek v den, kdy válka skutečně skončila, tedy 9. května, bourají se a haní pomníky sovětských vojáků, kteří položili život za osvobození Československa, to vše jen ukazuje, jaké manipulaci jsme opět podrobováni.
V Praze probíhá v současné době boj všech slušných a poctivých lidí za záchranu pomníku maršála Koněva. Tento pomník není jen připomínkou osvobození Československa od nacistické okupace, ale zároveň vzpomínkou na miliony rudoarmějců, kteří nesli rozhodující tíhu válečného střetu a kteří se mírových dnů v květnu 1945 nedožili. Pomník maršála Koněva se pro lživé vykladače historie stal překážkou v účelové falzifikaci dějin, a proto se ho snaží za pomoci pravicových politiků vedení radnice Prahy 6 odstranit.
Česká krajní pravice využívá část společnosti v agresivních útocích proti všem a všemu, co má jakýkoli vztah k Rusku. Zamrzli v nenávisti. Vše, co bylo sovětské, co bezmezně neměli rádi, zaměnili za to ruské. Za velmi nebezpečné přitom považuji,
že na poli mezinárodně politickém mnozí tito štváči podporují zatlačování Ruska, harašení na jeho hranicích zbraněmi a ve svých důsledcích tak ohrožují mír. Braňme historickou pravdu, odmítněme zkreslování dějin, postavme se proti hulvátství a znevažování role Rudé armády při osvobozování Československa a Prahy, bojujme aktivně za mír.
Konec druhé světové války a osvobození od fašismu je třeba si nejen připomínat ve sváteční dny začátkem května, ale brát je jako ohromnou lekci a poučení i pro současnou společnost. Bylo by totiž vrcholně naivní domnívat se, že by lidé podobných hrůz už nikdy nebyli schopni. Správně namíchaný koktejl strachu, nenávisti, zloby, nacionalismu a fanatismu může zažehnout konflikt v jakékoliv době, i v 21. století.
Víme přitom, že realita fašismu je opět přítomna i zde v Evropě, že je opět mlčky tolerována a podporována nadnárodními uskupeními jež ovládají vlády mocných států Evropské unie. K čemu slouží poltické hry amerického imperialismu?
Proto je třeba si historii nejen připomínat, ale hlavně se z ní poučit. Nezapomínat na hrdiny, ale stále si připomínat a mít na paměti i zločinnost zrádců a kolaborantů, kteří tehdy svým dílem k obrazu válečných událostí přispěli, každý jiným způsobem. I dnes jich je dost a neváhají nás opět zavléci do hrůz válek pro své zištné cíle.
Vzdáváme Čest památce těch, kteří se o osvobození Československa zasloužili, kteří zemřeli, abychom my mohli žít. Věrni jejich odkazu udělejme vše k obraně a uchránění míru pro současné a příští generace, neboť ohniska válek po celém světě stále planou a můžou přerůst opět v tu válku velkou a pravděpodobně pro lidstvo tu poslední. Při osvobozování ztráty jednotlivých armád činily 144.000 příslušníků Rudé armády, 66.495 Rumunů, 11.700 Čechoslováků, 1.302 Polských vojáků a 351 Američanů. Ani jeden život nesmí být zapomenut, ale ani skutečnost, že rozhodující tíhu zápasu s německým fašismem svedly především slovanské národy. Čest jejich památce.
Fašismus a války nesmí mít již ve světě místo!