Vážení účastníci, milí hosté, přátelé,
Až si přivoníte k rozkvetlým šeříkům a zhluboka vdechnete sladkou, omamnou vůni, zkuste si vzpomenout, že pro Evropu roku 1945 byly znamením konce té nejstrašnější války, jakou svět do té doby zažil. Války, která vznikla z hněvu z pokoření, války, jejíž ideologií bylo zrůdné dělení lidstva podle ras na „my“ a „oni“, války, za níž zůstalo 50, ale dost možná i více než 70 miliónů obětí.
Věda nám vysvětluje, že války jsou vedeny pro zdroje, rozšíření životního prostoru a zisk. Pod jakou ideologickou hlavičkou jsou vedeny, není důležité. Lidé trpí a umírají ve jménu toho či onoho, ale vždy je to jejich utrpení a jejich smrt. Ta, která dojme, když slyšíme její příběh a ke které jsme lhostejní, když slyšíme čísla. Dokážete si představit, jak vypadá padesát a sedmdesát miliónů?
Asi nikdo z nás není schopen pojmout padesát miliónů příběhů. A přece se staly. Je v nich láska, bolest a smrt. Jsou to příběhy LIDÍ. Takových jako jste vy. Nezáleží na tom, že nás od nich dělí více než sedm desítek let, chodíme v jiných šatech a používáme jinou techniku.
Jsme stejní, jako byli oni. Nedovolme, aby se příběhy opakovaly. Volejme rozhodným hlasem po zastavení všech válečných konfliktů! Včerejší válka na druhém konci světa se může stát zítřejší válkou u nás doma. Společným cílem nás všech bez rozdílu by měl být celosvětový mír a snaha o zachování životaschopnosti naší planety. Jinou totiž jaksi nemáme…
Až si přivoníte k rozkvetlým šeříkům a zhluboka vdechnete sladkou, omamnou vůni – vzpomeňte a nezapomeňte.
Fotogalerie
