Každý den se z některého kanálu ČT dozvídám, že parta redaktorů se mimo jiné nebojí nám sdělit zprávy. A to jen za poplatek pouhých 135,- Kč měsíčně. Poplatek, který je po nás vymáhán, aniž by s námi někdo jednal, zda za něj chceme kupovat opravdu službu ČT.
Je to jak v tom vtipu o dědečkovi a jeho vlastnictví přístroje na pálení kořalky. No, budiž, tito redaktoři a další zaměstnanci ČT chtějí také žít. Jak žít, a jak se nebojí, předvedli dokonale na ČT24 po 22:00 hodině při „diskuzi“ o Číně s pány poslanci Lipavským a Filipem. Redaktorka byla, jak nám některý z jejich kolegů sděluje, nebojácná a opravdu se nebála tvrdit, co chtěla, případně ztišit p. Filipa, napomínat ho, že ona chce jinou odpověď na otázku, kterou položila. Když odmítnul svým jednáním s ní spolupracovat, na chvíli byl vypnut a potřebné odpovědi přednesl jeden z těch redaktorů, co se nebojí. Pak byl dán p. Filipovi zase prostor, aby mohl dát divákům dobrou noc.
Jak se říká, ČT je i zadarmo drahá, a patrně nikdo některé z redaktorů nepoučil, že při diskuzi položím otázku, a nechám druhého na ni odpovědět. Potom položím případně další otázku. Pokud si na otázku odpovím sám, nebo mou odpověď vyžaduji po druhém, je to buď monolog, nebo přednes nějakého dramatu, ale to už je o něčem úplně jiném. Zmíněný pořad byl ostudný, ale zase ukázal, že je opravdu zbytečné mít cenzuru, nebo úřad pro tiskový dozor. Stačí jen vybrat vhodné lidi do redakcí, a konzumentovi se dostane zpráv, nemluvě o komentářích, kterých je potřeba. Proto nechápu, proč mám platit televizní poplatek, a rád bych věděl, o který článek ústavy se zákon o poplatcích veřejnoprávním médiím opírá.