Dnes, v pondělí 19.03.2018, jsem viděl na videu vyjádření tří dvanáctiletých dětí ohledně politické situace v naší zemi. Byly to dvě dívky a jeden chlapec. Jeden po druhém nám vykládaly, jaký lístek jsme měli, my jejich rodiče a prarodiče, hodit do urny. Zároveň se nám také svěřily se svým názorem, že ti, co volili Zemana, Babiše a Okamuru, vrhli ty děti zpět do komunismu.
Nevím, který den toto bylo natočeno na náměstí Václava Havla, jak bylo pod obrázkem uvedeno. Nevím, ani čí byly tyto děti. Ani nevím, zda se poradily o svém vystoupení s rodiči. Stejně tak nevím, kdo je přiměl k tomuto vystoupení. Ale děti i dav kolem, se bavily náramně. Ve mně vyvolaly několik málo vzpomínek, ale hodně obav, a také otazníků.
Před sto lety se narodil Pavlík Morozov, čítankový dětský hrdina. Jeho příběh, myslím skutečný, nikoli literární, nebyl dodnes rozluštěn. Ovšem podle literárního věděl daleko dříve než jeho rodiče a prarodiče, co je správné.
Přibližně před osmdesáti pěti lety se dostal v Německu Hitler k moci. Mezi jiným byla i zbudovány organizace Hitlerjungen pro chlapce a pro dívky to byla Bundes Deutscher Mädel. Pak začala druhá světová válka, kde tisíce dvanáctiletých dětí přišlo o život. Jediným důvodem pro ztrátu jejich života bylo, že původem byl Slovan, Žid, Rom, nebo při náletu byl na nesprávném místě. Někteří z nich i padli v boji, do kterého se dali, vedeni myšlenkou na pomstu za zavražděné členy jejich rodiny.
Asi před padesáti lety začala v Číně kulturní revoluce, kde úderky dětí pubertálního věku nutily dospělé k provádění činností stanovených Mao Ce Tungem.
Před čtyřiceti třemi lety nastolili v Kambodži asi nejhorší hrůzovládu dějin Rudí Khmerové vedení Pol Potem, a za pět let jejich vlády přišlo o život asi od čtvrt do tří milionů Kambodžanů, než Vietnam, po napadení jeho území, vládu Rudých Khmérů svrhnul. Rudí Khmérové byli podporováni Čínou, Británií a USA.
V Africe již řadu desetiletí jsou vojenské oddíly tvořené převážně dětmi, stejně tak některé oddíly islamistických bojůvek.
Ty děti, na náměstí Václava Havla, byly slušné a snad věděly, o čem mluví. Snad se i zeptaly, před svým vystoupením, svých rodičů, nebo prarodičů, co si o jejich vystoupení myslí oni. Snad se jim dostalo odpovědi, že volby jsou pro demokracii důležité. Volby, kterých se může zúčastnit každý, který dovršil 18 let, a při kterých si může vybrat z kandidátů, koho chce. A pak ti, co prohrají, musí respektovat také zvolené kandidáty, i když nejsou těmi, co volil sám. Rozhodně nelze výsledky právě skončených voleb zpochybňovat a z ulice je měnit.
Snad si organizátoři těchto nepokojů a štvanice uvědomí, že otevírají Pandořinu skříňku, a že není vůbec jisté, zda z ní vyletí i naděje. A také, že dvanáctileté děti se nakonec staly všude oběťmi, nikde trvalými vítězi.