Jedny volby, ty do poslanecké sněmovny, skončily. Víme, kdo je vyhrál a známe také poražené. Jedině, co zatím neznáme, jsou příští funkcionáři poslanecké sněmovny a členové vlády.
Média nás informují o možné koalici, k čemu si přibírají i různé analytiky a politology. Jimi uváděné koalice, pak jejich předpokládaní účastníci popírají. Občanovi nezbývá než doufat, že do konce roku budou všechny tyto, zatím otazníky vyřešeny a politici se podřídí přání občanů, vyjádřeném ve výsledku voleb, a nebudou vymýšlet jakási práva, svědčící výsledku jejich strany ve volbách.
Další volby jsou před námi, ale u nich probíhá teprve registrace. Zášti, co ji začala doprovázet, nerozumím. Hlavně u lidí, co mají neustále v ústech slovo demokracie a lidská práva, popřípadě osobní práva člověka. Ale jen za podmínky, že jsou jimi ta, která chtějí oni, a jejich nositelem je ten, kterého chtějí oni. Nechápu vůbec jednání člověka, který hlasitě volá, že bude držet hladovku a raději umře, pokud se bude M. Zeman registrovat jako kandidát na prezidenta.
On tedy svůj názor považuje za důležitější než názor 113 000 občanů, kteří M. Zemana na kandidáta navrhli, dokonce, vzhledem k minulým volbám, považuje své rozhodnutí za důležitější než rozhodnutí ve volbách skoro dvou milionů svých spoluobčanů. Takový poměr hodnoty hlasů u nás přestal platit již v době trvání císařství a feudalismu. Nikdy bych nevěřil tomu, že někdo označí jiného za tak nemocného, že nemůže vykonávat funkci prezidenta, aniž by byl sám lékařem, a omezuje kandidaturu zdravotním stavem, k tomu ještě vylhaným. A mám dojem, že vztahy mezi lidmi, ochrana osobnosti u nás velmi brzy vezmou za své, necháme-li některé jedince takto řádit a pohlížet tímto způsobem na nezadatelná práva druhých.
JUDr. Ivan Jordák, Letohrad