Z pátku na sobotu jsem sledoval bouřlivou diskuzi na ČT 24. Jak jinak, než co si počít po volbách, když lidé opět zklamali a volili jinak, než měli.
Diskuzi moderoval pan Takáč za postupné účasti místopředsedů ANO, KDU-ČSL, místopředsedkyně ODS a politiků Svobody a Bursíka. Jeden se nestačil divit, co vše bylo řečeno. Vyjma pana Svobody, bylo od zbylých slyšet pouze jediné. Demokracie je, co chci já, respektive strana, které jsem členem, a na nějakém rozhodnutí voličů vůbec nezáleží. Pokud to nedopadne, jak si přejeme a chceme, tak i když to není zrovna nejlepší, udělají se nové předčasné volby.
Málem, že nebylo řečeno, a to tolikrát, dokud voliči nebudou volit tak, jak potřebujeme. Přece jsme jasně řekli před volbami, s kým jsme ochotni vládnout a s kým rozhodně ne. Nyní jsme i zřetelně vyslovili požadavky na funkce v Poslanecké sněmovně, a pokud je nedostaneme, není o čem jednat. S ANO do vlády nepůjdeme, zůstáváme v opozici. Od místopředsedy ANO zaznělo, že nepůjde do vlády s KSČM a SPD, raději vytvoří menšinovou vládu, a bude jednat o každém zákonu zvlášť s tím, kdo jej bude ochotný podpořit. Za jak dlouho a na jakou dobu při tomto postoji můžeme vládu mít? Z přítomných to nikdo neřekl.
Tak nevím, jestli by neměl být vedle slibu poslance, senátora, ministra a dalších, být také slib kandidáta na tyto funkce. Něco ve smyslu, že bude respektovat vůli voličů a konat vše potřebné, aby byla naplněna. Za další pak, že na plat vzniká nárok dnem, kdy Poslanecká sněmovna, Senát a též vláda budou plně funkční.
JUDr. Ivan Jordák, Letohrad