Zhruba šest set lidí se sešlo v sobotu na XXVII. setkání Čechů, Moravanů a Slováků u zemské hranice na Lázku, kousek od obce Cotkytle. Stalo se již tradicí, že setkání je zahájeno uctěním památky těch, kteří položili své životy v boji proti nacistické okupaci.
Předsedkyně OV KSČM Ústí nad Orlicí Erika Kohoutová je léta doslova duší akce, kterou každoročně pořádají OV KSČM Ústí nad Orlicí a Svitavy. Také letos byla předsedkyní organizačního štábu, přítomné seznámila s historií každoročního setkávání na Lázku. Atmosféra byla podle ní i letos velmi příjemná. »Úžasná byla letecká akrobacie, zaujalo i vystoupení hudebních a pěveckých souborů, úspěch měl i 12. ročník soutěže rodinných týmů o pohár KV KSČM Pardubického kraje, který připravuje každoročně Klub mladých komunistů,« informovala náš list. Na akci přišlo kolem šesti set lidí, oproti loňsku víc mladých, včetně rodin s dětmi.
Tuto akci pořádají společně svitavský a ústeckoorlický okres. Hlavní řeč měla europoslankyně, stínová ministryně KSČM pro zahraniční věci, Kateřina Konečná. Jako spolupořadatel vystoupil předseda OV KSČM Svitavy Josef Bohatec. Zazněla i slova poslanců KSČM Pardubického kraje Václava Snopka a Květy Matušovské. Z družebního okresu Poprad přijel předseda OV KSS Peter Jakubčák. Mezi přítomnými nechyběla ani předsedkyně LKŽ Květa Šlahúnková.
Stalo se již tradicí, že setkání je zahájeno uctěním památky těch, kteří položili životy v boji proti nacistické okupaci. »Byli to naši předkové, kteří bez ohledu na své politické přesvědčení byli jako vlastenci odhodláni osvobodit náš národ a zachovat tak jeho existenci. Právě to bylo cílem Národního sdružení československých vlastenců, nepolitické organizace, která vznikala na severozápadní Moravě a českém pomezí od jara roku 1943, kdy pod vlivem vítězství sovětských vojsk u Stalingradu mezi českým obyvatelstvem vzrostly naděje na osvobození. Členové sdružení prováděli sbírky na podporu perzekuovaných rodin, sabotáže, budovali úkryty a lesní bunkry pro odbojové pracovníky, kteří přešli do ilegality, a postupně utvořili několik partyzánských skupin, které nalezly podporu u zdejšího českého obyvatelstva,« zdůraznila v projevu europoslankyně. Přestože odbojáři působili v mimořádně těžkých podmínkách okupovaného pohraničí, nacistům se nepodařilo partyzánské hnutí zcela likvidovat.
Konečná se ve svém vystoupení zaměřila na současnost, a především na budoucnost. Život se podle ní musí žít dopředu, ale pochopen může být jedině zpátky. »Poznání minulosti je nezbytné nikoliv pro pomstu, ale pro ponaučení a návod usnadňující orientaci v přítomnosti,« uvedla s tím, že je to nutné zvláště dnes, kdy neonacistické aktivity i nebezpečné fašizující tendence oslovují především mládež – právě té je podle ní nutné ukazovat, co byl nacismus, aby se něco podobného už nikdy nemohlo opakovat.
Konečná poukázala na to, že v poslední době jsme opět svědky nechutné šarády. Už od krajských voleb nejsou vládní představitelé schopni vykonávat cokoli přínosného pro občany. »Kdyby tak pracoval kterýkoliv zaměstnanec, dostal by na hodinu padáka. Snaha pracovat pro občany je ovšem u vládních politiků až na druhém místě. V prvé řadě se potřebují držet svých koryt i za cenu, že budou občanům pro smích. Ostatně k smíchu by byly – kdyby nebyly k pláči – i názorové obraty v otázce předvolebních slibů. Proč např. ČSSD před volbami vsadila na zrušení tzv. církevních restitucí, aby tento slib hned po volbách vyhandlovala za vládní křesla? Proč se hnutí ANO bálo zákona o majetkových přiznáních z dílny KSČM, jehož jádrem bylo, že nakradené majetky budou zabaveny a tuneláři půjdou do tepláků?« položila otázku Konečná a potlesk posluchačů se dal čekat.
Česká republika podle ní potřebuje silnou vládu, která bude řešit kupící se problémy, s nimiž se denně setkáváme v dopravě, na úřadě, u lékaře či jinde. Vládu, která nebude o snížení byrokracie jenom »kecat«, ale udělá konečně něco pro to, aby občan nepotřeboval k sebemenší prkotině milion lejster. Vládu, která konečně ponese odpovědnost za stát. Kdo dnes nese odpovědnost za to, že se u nás stavěly nejdražší dálnice v Evropě, za rozkradení majetku při kuponové privatizaci, za to, že máme telefonování dražší než nejbohatší země Evropy? Kdo bude potrestaný za to, že Bakala vydělal na OKD 60 miliard, když stát za něj požadoval pouze čtyři miliardy? Takové otázky Konečná položila. Mnozí přítomní si na ně uměli obecně odpovědět sami, přesto byli rádi, že zazněly.
Konečná se stydí za vládu, v níž sedí ministr, který se jezdí klanět sudetoněmeckému landsmanšaftu – tedy potomkům těch, kteří pomáhali rozbít naši zemi a tvořili Hitlerův předvoj. Za vládu, v jejímž čele stojí člověk, který se »hrbí před Německem a dokonce prohlásí, že by mu nevadilo, kdyby naše země byla jednou z jeho spolkových zemí,« uvedla Konečná s tím, že premiéru Sobotkovi doporučila, aby raději mlčel, »než aby vykládal takové hovadiny, které urážejí památku předchozích generací, díky nimž máme svůj vlastní stát«.
Kateřina Konečná se nemohla nezastavit u blížících se voleb do sněmovny. Poprosila přítomné, aby pomohli k dobrému výsledku KSČM. Každý hlas bude totiž velmi důležitý. »Bude se rozhodovat o tom, zda bude pokračovat bezprecedentní okrádání českých zaměstnanců, kterým zahraniční společnosti platí zlomek toho, co třeba v Německu. Bude se také rozhodovat o tom, zda budeme i nadále v obchodech kupovat předražené potraviny nízké kvality atd.,« prohlásila.
Z jejích úst zaznělo i něco, co mnohé překvapilo. KSČM tady podle jejích slov není pro všechny. »Rozhodně se na nás nemohou spolehnout tuneláři, nebudeme podporovat ani ty, kteří zneužívají. Z naší podpory se nemohou těšit ani lichváři a podobní vykukové, kterých je v dnešní době celá řada. Naopak jsme a budeme hlasem těch, kteří poctivě pracují, nebo celý život pracovali, živí své rodiny, vychovávají děti,« prohlásila za potlesku přítomných Konečná. A ještě větší aplaus sklidila, když prohlásila, že je na čase skoncovat s politikou, která je ve prospěch horních deseti tisíc, a je třeba začít dělat pro dolních deset milionů. »Ale nikdo jiný než KSČM s tím skoncovat nemůže,« dodala.