Už kolikátý průzkum volebních preferencí tvrdí, že volby vyhraje ANO, za ním skončí ostatní. Naposled nám tento fakt oznámil CVVM, ale důvod k radosti jsem v tom nenašel. Ona kobliha není zase tolik, aby se člověk z toho zfanfrněl. Ani pan Babiš pro mě neznamená tolik, a vcelku je lhostejné zda on nebo jiný nám bude vládnout jako premiér či třeba prezident. Dostali jsme se k obvyklému názoru v Česku, všichni víme, koho nechceme, ale nikdo neví koho chtít. Aby nám pan Babiš pomohl při rozhodování, napsal knihu „O čem sním, když náhodou spím“.
Už název nám říká, že pan Babiš je pracant nad jiné, ani na spaní nemá čas, a pokud si jej najde, využívá jej k přemýšlení o lepší ČR. Knihu jsem přímo nečetl, jen poslouchal vyprávění pana Babiše o ní, pak jsem četl nějaká její shrnutí. Ale už z jeho vlastních slov jsem pochopil, že se nechal inspirovat asi knihou J. A. Bati, „Budujeme stát pro 40 milionů lidí“. Ale je to jen má domněnka, protože kniha Bati o budování státu, předchází obsahem knize o Babišově snění.
Zůstává, však otázkou s kým bude ANO, respektive pan Babiš vládnout, protože zatím víme, s kým nechce vládnout, a také víme, kdo vládnout nechce s ním. I když se jedná pouze o předvolební vymezování a snahu zatlačení některých stran či hnutí do kouta. Pravdou zůstává, že koalice se tvoří až po volbách, respektive mohou tvořit až po volbách. A tu naši politici předvádí obvyklou záchranu národa, když my zpozdilí voliči jim rozdáme hlasy úplně jinak, než si přáli oni, než jim prorokovali volební průzkumy, dokonce i než bylo potřeba pro EU. Ani pokusy změnit ten volební systém nijak nepomohly. Naštěstí se na to přišlo dříve, než se změnil. A tak politici musí ukázat, jak jsou, řekněme raději pružní a též vstřícní k napravení nedostatků a chyb, kterých se volič dopustil.
Jedním z nejlepších v tomto směru je pan Kalousek. Oprávněně ho proto televize uvádí skoro každý večer, aby řekl národu nějaké moudro, a na koho si lidé mají dát pozor. Zejména krásné bylo vyprávění o tom, jak dokonale blufoval, když předstíral, že chce jít do vlády s KSČM. Vůbec politiky na pravé straně nechápu, z jakého
důvodu kandidují, když celou dobu tvrdí, že nemají sebemenší vliv na hospodaření a chod státu, ať je to, kdo chce. Proč tedy kandidují a nezůstanou raději doma? Aspoň by ušetřili čas svůj a ostatních.
Jsou mi nečitelní, jako pan Sobotka, který sestavil vládu tak, jak jsme ji pak poznali. Vládu pravo, středopravo a pravolevou, když volby ukázaly jasně směr doleva. Ale nutno mu přiznat zase, že pro sebe si dokázal uchránit funkci premiéra i předsedy ČSSD. Jen finance nedokázal nějak ovlivnit, a nechal je plně v rukou p. Babiše, a to i s vysvětlováním co se stalo dobrého a čemu špatnému se zamezilo, a kdo měl v nastoupení této cesty zásadní podíl.
Pan Babiš, stejně jak pan Kalousek, dokázal vysvětlit úplně všechno. Jen snad jedinou věc ne. Proč se ve zdravotnictví, sociálním zabezpečení, ale i vzdělávání a také bezpečnosti, obraně, rozvoji a technickém pokroku pouze řešily platy, jejich výši, ale organizaci, systém, účelné vynaložení vkládaných prostředků prakticky vůbec ne. Proto jsme pořád tam, kde jsme, a finance stále nestačí. Možná by bylo dobré, kdyby p. Babiš vysvětlil příčinu rozdílných plateb jednotlivých skupin pojištěnců, kdy stát za své pojištěnce platí nejméně ze všech skupin pojištěnců, někde méně než je polovina platby jiné skupiny. A zase naopak je velmi vstřícný zvyšování platů státních zaměstnanců včetně poslanců, ministrů a soudců.
Nerozumím rovněž tomu, že řada politiků vládní koalice, ale i mimo ni, letos při vládní krizi povýšili koaliční smlouvu nad ústavu ČR, aspoň při odvolávání ministrů, ale i v jiných případech, kdy uváděli, že v koaliční smlouvě je to jinak. Nemá snad ústava nejvyšší právní sílu a právní předpisy nebo dohody, které jsou s ní v rozporu, jsou neplatné? Možná by se řada věcí rychle vyřešila, pokud budou nejvyšší představitelé státu plnit svůj slib o dodržování ústavy a právních předpisů.