Rozhovor Haló novin s Milošem Drhlíkem, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny z Pardubického kraje

3. 7. 2017

Neděláme názorové veletoče, nemáme přeběhlíky

Jste mladým člověkem, který zaujal na kandidátní listině Pardubického kraje přední třetí příčku. Přečetla jsem si váš výrok, že kandidujete pro mladé lidi. Jak to myslíte?

Ve společnosti stále existují předsudky, že KSČM je stranou seniorů pro seniory. Není to pravda, leckterá strana by nám mohla naši členskou základnu do, řekněme, čtyřiceti let závidět. Na svém osobním příkladu bych rád demonstroval, že i mladý člověk může měnit věci k lepšímu tím, že aktivně vstoupí na politické bojiště. A současně poukázat, že stranou, která mladému člověku takové možnosti nabízí, je KSČM.

S mladými jste v každodenním kontaktu. Zajímají se vůbec o věci veřejné, o politiku, o dění u nás i ve světě?

Je spousta lidí, a netýká se to jenom mladé generace, která demonstrativně odmítá se jakkoliv o politické dění zajímat. Domnívají se, že nezajímám-li se o společenské dění, netýká se mě. Je to však velké nepochopení. Dopady politických rozhodnutí se bytostně dotýkají každého občana. Nezajímat se není řešení, je to dobrovolný přechod do pasivity, který konec konců vyústí v to, že někdo rozhoduje »o mně beze mě«. Jak říká klasik: »Je to tvá věc, oč tu běží.«

A co se týče jejich názorové orientace - kam patří?

Před pár lety proběhl mezi mladými lidmi někde na Ostravsku průzkum, kdy jim byly nabídnuty programy politických stran, ovšem jim nebylo sděleno, které straně který program patří. Největší oblibu si vysloužil program KSČM, ovšem na otázku, čí program to je, se nejčastěji objevovala jako odpověď TOP 09. Je tedy evidentní, že spousta mladých lidí nedokáže přiřadit různé politické názory konkrétním stranám...

Obecně chci ale říci, že si mnohem více vážím názorových oponentů, jejichž argumenty mají hlavu a patu, než kohokoliv, kdo názory pouze papouškuje.

Setkáváte se také s tím, že ačkoli na mladé lidi již 27 let působí ostrá antikomunistická kampaň, přesto nevěří všichni všemu, co se jim z médií »nabulíkuje«? I o tom kdysi byl nějaký průzkum.

Samozřejmě. Každá akce má svou reakci. Každá přehnaná kampaň, a dlouhotrvající antikomunistická štvanice budiž toho důkazem, u přemýšlivých lidí s kritickým názorem musí zákonitě vzbudit pochybnosti. Mainstreamová propaganda z nás komunistů dělá téměř lidojedy. Už od školky jsou děti často masírovány nenávistí k nám. Právě tito přemýšliví lidé však dříve nebo později poznají, že naši stranu povětšinou zastupují slušní a pracovití lidé bez korupčních či morálních skandálů. Neděláme názorové veletoče, nemáme přeběhlíky. Náš program je pro slušné a pracovité lidi, kteří mají vlastenecké a sociální cítění. Není důvod se naší strany obávat. Naopak.

Jste absolventem dvou učňovských škol. Můžete prozradit kterých, a co vám tyto školy daly do života?

Jsem vyučen kuchařskému a cukrářskému řemeslu, jistě bych našel nějaká pozitiva, ale ze zkušenosti vím, že málokde dají učňům šanci realizovat se, standardně končí u loupání cibule, škrabání brambor a mytí nádobí… Nelze se tak divit, že drtivá většina absolventů se zaměstnání, v němž se vyučili, nevěnuje a zbývají na ně dvanáctihodinové směny v různých montovnách či v horším případě fronta na úřadu práce.

Jednoznačně zde chybí součinnost škol s potenciálním zaměstnavatelem. Dle mého soudu by se na této skutečnosti dalo zapracovat například daňovým zvýhodněním, ostatně KSČM podporuje spolupráci mezi školami a firmami a jejich iniciativy k získávání zájemců o technické obory. Zdůrazňujeme ale také nutnost účasti státu na řešení tohoto problému.

Ovšem vaše současná profese je úplně v jiném oboru – telekomunikačním. Využíváte nějak i dovedností a znalostí získaných v obou učňovských školách?

Škola mě připravila na úskalí dospělosti, člověk se stane samostatným, dokáže se o sebe postarat, avšak tam, kde není poptávka či adekvátní odměna za práci, vás okolnosti donutí poohlédnout se po jiném zaměstnání. Mladý absolvent potřebuje cítit důvěru a mít jistotu, že start jeho pracovního života nebude utrpením za mrzký peníz.

Jaké máte doporučení pro mladé a děti - snažit se za každou cenu dostat na všeobecně vzdělávací školu typu gymnázia, a třeba i s odřenýma ušima, nebo se vyučit dobrému řemeslu v perspektivním oboru, kde je velká sháňka po absolventech?

Problém je, že fungující učňovské školství bylo po roce 1989 řízeně likvidováno a dnes již se ve společnosti netěší téměř žádné prestiži. Důsledkem je výrazný nedostatek absolventů některých dělnických profesí. Onu prestiž učňovskému školství musíme vydobýt zpět. Učinit opatření, aby výuka byla kvalitní a pro mladé lidi přitažlivá. Problémem je, že rodiče často tlačí na své děti, aby za každou cenu šly studovat gymnázia či jiné střední školy s maturitou. Přitom by z nich mnohdy byli šikovní a zdatní řemeslníci. Pochopitelně nenutíme do řemesla budoucí lékaře, inženýry apod., bez kterých se společnost také neobejde.

Receptem je tedy vydobýt učňovskému školství znovu potřebný respekt, zkvalitnit výuku. A činit opatření, aby absolventi našli na trhu práce potřebné uplatnění.

Nedostatek učňů a učnic na některých oborech je vážný, například prakticky již vymizely švadleny, ale i jiné obory zanikají či zanikly. Někde se to daří zvrátit, jinde ne. Jak vypadá podpora učňovským oborům ve vašem kraji?

Kraj aktuálně podporuje technické a přírodovědní obory, o které je ze strany žáků základních škol nedostatečný zájem, podporu si však zaslouží a potřebujeme mnohem větší a rozmanitější počet učebních oborů, například výše zmíněné švadleny. Nesmí platit, že pro zaměstnavatele je výhodnější zaplnit pracovním místo levnější silou ze zahraničí, jak jsme tomu dnes často svědky.

Pocházíte z vesnice, žil jste však i ve velkých městech, včetně Prahy.  Proč jste takto putoval? Za prací?

Ano, pokud člověk s učňovským vzděláním nechtěl skončit u nekvalifikované práce, nic jiného mu nezbývalo, platy v oboru se tehdy pohybovaly v maximální výši do 10 000 Kč (obávám se, že se toho za ta léta mnoho nezměnilo). Venkov, ten klasický, který má generace zná už jen z filmů, pomalu mizí, zemědělská půda je zastavěna, kdejaký zbohatlík si dnes na vesnicích staví sklady a garáže. Kouzlo a půvab venkova dnes nalezneme málokde. Budu-li zvolen, zasadím se o významné navýšení poplatků při vyjmutí pozemků ze zemědělského půdního fondu.

Jaké jsou ve vašem kraji možnosti pro lidi, kteří žijí na vesnici a chtějí pracovat? Nevymírají nám vesnice právě proto, že je složité si v místě najít pracovní uplatnění?

V našem kraji zaměstnance z menších obcí a vesnic svážejí především do firem z Lanškrouna a Kvasin, zde se dá dobře vydělat, ale je to vykoupené třísměnným provozem. Souhlasím, lidé na vesnicích často žijí/žili z vlastní zemědělské produkce, která je nyní likvidována byrokraty z Bruselu, bohužel. Jedná se o jedno ze zásadních komunistických témat, na kterých strana staví svůj volební program.

Co říkáte předvolební »honičce«, kdy se vládní strany předhánějí, která z nich více přidá té či oné skupině zaměstnanců, sociální demokraté opět opisují od KSČM… Nejsou to účelová předvolební vábení?

Strany si vzpomenou na občany až před volbami, kdy slibují a kupují si voliče. Když se volby neblíží, řeší často jen své vlastní problémy. Za sebe a komunisty obecně mohu voličům slíbit pevný postoj k našim zásadám. Volební program, za nějž bojujeme, neprodáme!

Dovolte mi na závěr pozvat občany k volbám a vzkázat jim: Nezklameme vás!

 

Autor: 
Monika Hoření
Zdroj: 
Haló noviny