Rozhovor Haló novin s Otakarem Kovaříkem, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny za Pardubický kraj
Profesí jste softwarový vývojář. V čem spočívá vaše zaměstnání, čím se zabýváte?
Náplň mé práce záleží na konkrétním projektu, který zrovna dělám. Většinou se jedná o vývoj aplikace nebo její části. Od zadání přes návrh až po realizaci řešení. V současné době pracuji na projektu pro významnou britskou společnost, kde jsem vedoucím týmu, který implementuje novou funkcionalitu pro již existující produkt.
Internet a virtuální svět je vám tedy blízký. Kde vidíte největší úskalí tohoto světa?
Největší obavu mám z tendencí k omezování svobody projevu na internetu. Na první pohled to nemusí být zřejmé, ale už v současné době významné firmy, jako je Google nebo Facebook, dělí svůj obsah na vhodný a nevhodný. Ten nevhodný plánují různými způsoby omezovat nebo blokovat. Nyní je aktuální téma blokování zpráv, které budou označeny jako »nepravdivé«. Tato činnost může být velmi nebezpečná a může sloužit k umlčování názorů, které establishment skrze tyto velké firmy označí za nevhodné a umlčí je. Bude se jednat o neviděnou a nebezpečnou cenzuru. Již nyní se toto děje například v Čínské lidové republice, kde Google nezobrazuje odkazy k některým klíčovým událostem historie, které ČLR cenzuruje. Stejný postup nás možná čeká v blízké době i u nás v Evropě.
S internetem se pojí jeden velký problém, který souvisí s mnohými riziky. Tím problémem může být totiž sám uživatel. Nezodpovědně chovající se uživatel jde nepříjemnostem naproti. Například uniklé e-maily Hillary Clintonové z doby, kdy byla ministryní zahraničí USA. Problém byl v tom, že pro přenos citlivých informací používala svoji soukromou dostatečně nezabezpečenou e-mailovou schránku.
Nezabezpečené schránky… Ale co závislosti vznikající jako důsledek non-stop práce na sociálních sítích – to je problém mnoha mladých lidí, kteří se už ze závislosti léčí. Nebo kyberšikana…
V souvislosti s internetem se často používají tyto termíny – kyberšikana, závislosti apod. Osobně si myslím, že se nejedná o nic nového. Jen se změnil prostor, kde k těmto problémovým jevům dochází. Internet není v žádném případě příčinou problému, ale prostředkem pro realizaci. Bez internetu by se to dělo jiným způsobem.
Ale varovat před tím jistě musíme.
Je potřeba být připraveni na rizika, která se mohou v souvislosti s internetem objevit. V žádném případě nepanikařit, ale být připraveni.
Naše každodenní, i běžná občanská agenda stále více přechází do »světa nul a jedniček«. Čtvrtá průmyslová revoluce bude znamenat, že více procesů ve společnosti bude robotizováno. Nehrozí, že budou tyto systémy jednou nezabezpečitelné a někdo je může zneužít?
To se samozřejmě stane. Není ale důvod malovat čerta na zeď. Skoro každá věc se dá zneužít. Bylo to vidět například nedávno ve Francii a v Německu, kdy kamion posloužil jako smrtící zbraň. Kamion za to ale nemůže a je dobré, že nákladní vozy usnadňují přepravu materiálu.
Zásadnější výzvy spojené s Průmyslem 4.0 jsou nároky na zaměstnance a úbytek pracovních míst. Je nutné si položit otázku »Co bude s lidmi?«. Je potřeba se připravit na revoluci nejen z pohledu továren, ale i z pohledu celé společnosti. Bude nutné razantně změnit přístup ke vzdělávání a připravit studenty na nové výzvy. Současný model bez úprav nezvládne připravit absolventy na přicházející výzvy spojené s Průmyslem 4.0. Myslím si, že je potřeba zaměřit se nejenom na memorování faktů, ale hlavně na samostatnost, přizpůsobivost a schopnost učit se novým věcem za pochodu.
S budoucím problémem nedostatku pracovních míst souvisí i téma nepodmíněného základního příjmu (pravidelná peněžní dávka vyplacená ve stejné výši všem občanům), který by mohl být řešením pro nezaměstnatelné lidi a pro společnost. Ještě dlouho bude trvat, než se průmysl dostane do stavu, kdy nebude potřebovat dělníky, ale jen údržbáře a designéry strojů. Je ale dost dobře možné, že má generace se toho dožije. Už teď je potřeba se připravovat.
Co říkáte často omílané tezi, že ruští hackeři nabourali a ovlivnili americké prezidentské volby a že všechny další významné volby budou jimi ovlivněny? Vzhledem k vítězství Macrona ve Francii tato rétorika nyní poněkud umlkla, většina rozumných lidí odmítá dvojí metr a ztotožňuje se s tím, že »hackují všichni«.
Ohledně ruských hackerů se jedná o spekulace. Hlavní problém vidím v tom, že se nejprve obviňuje a teprve pak se shánějí fakta. Kdokoliv určitě nemůže na dálku cokoliv ovlivnit. Někteří lidé však opravdu mohou některé věci ovlivnit. Přirovnal bych to k novinářům, kteří díky svým kontaktům odkryjí nějakou kauzu. To, že státní aparáty chtějí co nejvíce kontrolovat a sledovat své občany, asi tolik nepřekvapí a v minulosti se dá najít mnoho kroků, které postupně vedou k současnému stavu. Technologický pokrok tomu samozřejmě napomáhá.
Velmi ilustrativní je životní příběh Edwarda Snowdena, jenž odhalil, jak americké služby dokážou o své vůli sledovat libovolného člověka. Je však možné žít spokojeně v takovém světě?
Snowden a jiní upozornili na rozdíly mezi tím, co se navenek říká a pod pokličkou děje. Pro zpravodajské služby je internet rájem pro získávání informací. Zpravodajské služby mají v internetu mocnou zbraň. Měli bychom si uvědomit, že většina toho, co na internetu děláme nebo sdílíme, není jen soukromá věc.
Trápí mě, jak se s argumenty boje proti terorismu postupně ukrajuje lidské soukromí, to vidím jako velký problém.
Myslíte, že naši občané, děti a mládež, mají povědomost o nebezpečích, která číhají v kyberprostoru? Nebo je potřebná osvěta?
Je to hodně individuální. Někdo je informovaný dobře, někdo špatně. Už v současné době je spousta možností, jak se o těchto problémech dozvědět. Materiály se dají sehnat na internetu. I na školách je tomuto tématu věnován prostor. Nepodcenil bych přípravu žáků na základních školách. Nebál bych se tomu věnovat celý předmět, protože IT technologie se čím dál víc stávají součástí každodenního běžného života.
Aktuálně probíhající problém s masivním útokem vyděračského programu WannaCry, který zasáhl přes 150 zemí, souvisí s tím, že uživatelé měli nedostatečně zabezpečenou starší verzi operačního systému. Obzvlášť u státních organizací nebo ve zdravotnictví je to závažné podcenění situace, ke kterému by v žádném případě nemělo docházet.
Co říkáte na počítačovou hru Modrá velryba?
Podle mě se jedná o produkt okurkové sezony. Přijde mi absurdní, aby tahle hra vůbec existovala. Podle vedoucího projektu E-bezpečí Mgr. Kamila Kopeckého, Ph.D., hra vůbec neexistuje a jedná se o hoax (poplašná zpráva, mystifikace – pozn. aut.). Tragická úmrtí dětí se dávají do souvislosti s touto údajnou hrou. Myslím si, že jde o šíření paniky.
Největší problém vidím ale v tom, jakým způsobem se k tomuto tématu vyjadřuje policie, která stále trvá na tom, že se jedná o velký problém, aniž by se zobrazily například obrázky z této hry nebo cokoliv, co by potvrdilo její existenci. Problém se sebepoškozováním mladých se vyskytl v Rusku a jedná se hlavně o problém internetových diskusních skupin. Jsem zvědav, jestli bude policie schopná poskytnout nějaký důkaz o existenci této hry v naší republice.
Ministr vnitra se zajímal o to, jaké má policie důkazy o existenci Modré velryby v ČR. Výsledky jsou tak trochu mlhavé, uvítal by, kdyby policie byla přesnější v komunikaci s veřejností. Jak tomu rozumět?
Myslím si, že jde o rekci na zveřejnění varování bez jasných důkazů o hrozícím nebezpečí na území naší republiky. Takovéto nepodložené prohlášení může vyvolat zbytečnou paniku ve společnosti.
Protože jste členem KSČM a mladým člověkem, dovolte mi otázku, co vás přivedlo do komunistické strany?
Politiky mě bavilo sledovat od malička. Angažoval jsem se i v rámci pardubického studentského parlamentu, kam jsem byl vyslán jako zástupce Střední průmyslové školy elektrotechnické v Pardubicích. Čím jsem byl starší, tím víc jsem byl nespokojený s praktikami, které se v politice dějí. Občas mám doteď pocit, že zájmy občanů nejsou na prvním místě. Místo toho se upřednostňují zájmy nadnárodních korporací nebo i některých pochybných podnikatelů. Jsem přesvědčen, že člověk by měl být na prvním místě.
V roce 2012 jsem se rozhodl, že už nechci situaci jen sledovat, ale aktivně se podílet na zlepšení. V rámci pravolevého dělení politických stran jsem levičák. Demokratický socialistický program KSČM mi je blízký. Chci napomoci změně, která bude pro společnost změnou dobrou. Zároveň bych rád pomohl i KSČM k získání modernější image.
Použil jsem online volební kalkulačku, pročetl si volební programy a vydal se osobně na okresní výbor KSČM v Pardubicích. Na základě nabytých poznatků jsem vstoupil do strany. Trochu jsem se ze začátku obával, na koho ve straně narazím, ale musím říct, že mediální image naší strany neodpovídá mojí zkušenosti zevnitř.
Nebojíte se úšklebků od vašich vrstevníků?
V mém okolí jsou převážně inteligentní lidé. I když se mnou třeba i nesouhlasí, tak většinou diskutujeme ve věcné rovině. Už jsem také zažil předsudky, ale do dvou hodin vydatné konverzace se mi je zatím vždy podařilo odstranit.
Jak se díváte jako mladý člověk na současnou českou vrcholovou politiku? Například na probíhající vládní krizi?
Mám kamarády i mezi pravicově smýšlejícími lidmi a i pro ně je problém najít stranu, která by se nesnažila jen populisticky zalíbit a získat pro sebe pozice. Levicový volič má situaci snazší jen zdánlivě. ČSSD není dostatečně sociální a snaží se být rozkročená někde uprostřed. KSČM má bohužel v současné době mediálně cíleně pošlapávanou image. I když spousta lidí s některými klíčovými body našeho programu souhlasí, mají často s naší podporou problém. Možná i ze strachu, co by na to řeklo okolí.
Aktuální česká vrcholová politika se dá krásně popsat právě na současné vládní krizi. Místy je to fraška a je vidět, že někdy i mocenské zájmy oligarchů mají dnes v naší politice naneštěstí místo. Budu konkrétní. I kdyby byl Babiš svatý, a to on není, tak kombinace ekonomické, mediální a politické moci kumulovaná u jednoho člověka nemůže být v pořádku a zdravá pro společnost.
Premiér Sobotka si ukousl velké sousto. Andrej Babiš se usvědčil ze lži a z touhy po moci. Prezident Zeman se chová nedůstojně. Mě osobně nejvíce zasáhlo, že je prezident ochotný postupovat snad i navzdory Ústavě nebo podporovat oligarchu, který populisticky manipuluje lidmi skrz svá média. Přitom se tvářil jako prezident běžných lidí, který má sociální cítění. To mě na současné vládní krizi zklamalo nejvíc. Ostatní aktéři kauzy mě nepřekvapili.
Jsem zvědav, co se ještě přihodí. Dokud nebude po parlamentních a prezidentských volbách, nebude o podobné kauzy nouze.
Jste zastupitelem města Pardubic. Vidíte nějaké shodné rysy, případně rozdíly, v atmosféře sněmovního prostředí a zastupitelstva statutárního města?
Sněmovní prostředí sleduji pouze z dálky. Mám zkušenosti ze zastupitelstva města i ze Zastupitelstva městského obvodu Pardubice VII. Přijde mi, že čím větší je územní celek, za který zastupitelský orgán odpovídá, tím více vstupují do hry politické bloky na základě idejí stran. Na obvodě vůbec neřešíme, kdo je z jaké strany. Na městě to už svoji roli hraje a připadá mi, že v parlamentu to má výraznou váhu. Pokud s dobrým zákonem přijde někdo z KSČM, nepodpoří se tento návrh často jen z důvodu strany navrhovatele. A za pár let je najednou pro některé strany možné podobný zákon podpořit, když ho předkládá někdo jiný.
V jakém výboru byste chtěl pracovat, pokud byste byl zvolen poslancem? Mělo by to souvislost s vaší profesí?
Byl bych rád, kdyby vznikla komise nebo výbor se speciálním zaměřením pro informatiku, který by projednával i záležitosti ohledně Průmyslu 4.0 a jeho multidisciplinární přesah. Takové aktivity bych se rád účastnil. V současné době je nejbližší výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který se zabývá i agendou dřívějšího ministerstva informatiky. To nejvíce pokrývá můj oborový profil. Nebránil bych se být členem i jiného výboru, kde by mělo smysl, abych byl členem.
Prozradil jste na sebe, že ačkoli máte vzdělání v informatice, sledujete historii, politologii a další společenské vědy, což je váš koníček. Je nějaké historické údobí nebo nějaká část světa, kterým věnujete větší pozornost?
Už při studiích na ČVUT v Praze jsem si do programu zahrnul volitelné předměty, kde jsem se zaměřil například na oblast Blízkého východu z pohledu novodobé historie a tamní religiózní situaci. Je to velmi široké téma. Pokusím se to shrnout v kostce. Současné problémy podle mě vznikají hlavně jako následek rozdělení země po koloniálních velmocích, nerespektování hranic podle náboženského vyznání a národů. Hranice se kreslily u stolu. Zásadně nesouhlasím s tím, že některé západní země podporují fundamentalistická hnutí v sektářských válkách proti sekulárním režimům.
Co říkáte vývoji v Sýrii? Byli jsme překvapeni nečekaným bombardováním syrských pozic Američany. A trvale jsme překvapeni dvojím metrem nazírání na oběti válek, například srovnáme-li oběti syrské a irácké. O co podle vás jde?
Bombardování suverénního státu na základě nepodložených domněnek je nepřijatelné. Myslím si, že to byl chladný kalkul současného amerického prezidenta, aby uklidnil situaci doma a dal signál do zahraničí. Donald Trump v USA stále čelil kritice, že úzce spolupracuje s Putinem a s Rusy. Neustále se přetřásaly hackerské útoky z průběhu volby amerického prezidenta. Zároveň k útoku došlo těsně před schůzkou amerického prezidenta s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.
Donald Trump chtěl ukázat, že umí, na rozdíl od předchozího prezidenta Obamy, použít rychle vojenskou sílu i proti cílům, kde mají zájmy jiné velmoci. To, že byl útok spíš demonstrativní, dokazuje to, že půl hodiny před útokem raketami Tomahawk byla informovaná ruská strana. Vše důležité bylo z letiště narychlo evakuováno. Zástupné důvody útoku ho ale nijak neospravedlňují.
I v současném konfliktu v Sýrii se měří dvojím metrem, souhlasím s vámi. O dvojím metru v hodnocení civilních obětí válek by i dnes mohli, obrazně řečeno, vyprávět nevinní civilisté Mosulu, kteří se stali oběťmi útoků spojenců vedených USA v Iráku.
Kandidujete jako »pětka«. Budete mít jako mladý člověk nějakou zajímavost ve vaší volební kampani?
Pravděpodobně těhotnou přítelkyni Petru. A před volbami i miminko! Rozhodně se při volební kampani nechci tvářit uměle, jak je to někdy k vidění.