Aspekt, bída kapitalismu ?
Bezdomovectví v současné České republice na rozdíl od bývalého socialistického Československa je dlouhodobým sociálním problémem, který ovlivňuje tisíce lidí. Přestože přesné statistiky mohou být obtížně dostupné, odhaduje se, že bez domova je v ČR přibližně 23 000 až 68 500 lidí (v závislosti na metodologii), z nichž přibližně 11 000 žije přímo na ulici nebo v neadekvátních podmínkách.
Příčiny bezdomovectví jsou různé a zahrnují:
Ekonomické faktory: Nízké příjmy, nedostatek dostupného bydlení, zadlužení a exekuce. Mnozí lidé se ocitnou bez domova kvůli ztrátě zaměstnání nebo nízkým mzdám, které neumožňují platit za bydlení.
Sociální faktory: Rozpad rodiny, domácí násilí, osamělost a absence sociální podpory. Někteří lidé přicházejí o domov po rozvodu nebo po vyčerpání sociální sítě.
Zdravotní problémy: Psychické poruchy, závislosti na alkoholu nebo drogách, dlouhodobé nemoci, které omezují schopnost pracovat a vést běžný život.
Institucionální faktory: Lidé, kteří opouštějí dětské domovy, věznice nebo psychiatrické léčebny, často postrádají dostatečnou podporu při přechodu do běžného života.
Důsledky bezdomovectví jsou dalekosáhlé a zahrnují zdravotní problémy (vyšší riziko onemocnění, psychické potíže), sociální izolaci, kriminalizaci (drobná kriminalita, výtržnictví) a ztrátu základních lidských práv, jako je přístup ke zdravotní péči, zaměstnání a důstojnému bydlení.
Řešení a opatření: V ČR existuje řada neziskových organizací, které se snaží bezdomovcům pomoci, jako například Armáda spásy, Naděje, Charita Česká republika a další. Poskytují nejen přístřeší, ale také sociální služby, poradenství, pomoc s hledáním zaměstnání nebo léčbu závislostí.
Stát také realizuje určité programy zaměřené na prevenci bezdomovectví, ale jejich efektivita bývá kritizována kvůli nedostatečným prostředkům, byrokracii a nízké dostupnosti sociálních bytů.
"Housing first" je jedním z přístupů, který se v poslední době v ČR zvažuje a testuje. Tento koncept se zaměřuje na to, aby lidé nejdříve získali stabilní bydlení, a teprve poté jim byla poskytována další podpora (sociální, zdravotní atd.). Oproti tradičním přístupům se ukazuje, že je tento model efektivnější v dlouhodobém snižování bezdomovectví.
Bezdomovectví lze vnímat jako jeden z důsledků chudoby a sociálních nerovností, které jsou často spojovány s kapitalistickým ekonomickým systémem.
V kapitalismu dochází k tomu, že ekonomické příležitosti, příjmy a bohatství jsou koncentrovány v rukou malého počtu lidí, zatímco velká část populace se potýká s nejistotou, nízkými příjmy a špatnými pracovními podmínkami. V tomto systému mohou lidé, kteří z různých důvodů ztratí přístup k pracovním příležitostem (například kvůli ztrátě práce, zdravotním problémům nebo
exekucím), snadno upadnout do chudoby a bezdomovectví.
Některé klíčové faktory bídných důsledků kapitalismu související s bezdomovectvím zahrnují
Prekérní pracovní podmínky: Moderní kapitalismus často generuje nejisté a špatně placené zaměstnání bez dlouhodobých pracovních smluv, sociálního zabezpečení nebo ochrany zaměstnanců. Lidé v takových pozicích jsou zranitelní při jakékoli ekonomické krizi a mohou rychle ztratit schopnost platit za základní potřeby.
Sociální nerovnost: Kapitalismus zvýrazňuje rozdíly mezi bohatými a chudými. Zatímco malá elita těží z investic, spekulací a růstu kapitálu, velká část pracující třídy stagnuje v platech a životních podmínkách. Tento nesoulad může vést k tomu, že mnoho lidí nemá dostatek finančních prostředků ani na základní potřeby, což zvyšuje riziko bezdomovectví.
Zadlužení a exekuce: Systém spotřebního kapitalismu podporuje půjčky a zadlužování, což může vést k začarovanému kruhu chudoby. V ČR je exekuční systém často kritizován za to, že ničí životy lidí, kteří kvůli nesplaceným dluhům přicházejí o své domovy a majetek, čímž přispívá k růstu bezdomovectví.
Nedostatečné sociální zabezpečení: Kapitalistické systémy se často zaměřují na minimalizaci státních výdajů, včetně sociálních dávek a dostupného bydlení, což ztěžuje podporu těch, kteří jsou v nouzi. Mnozí lidé spadají pod hranici chudoby, protože nemají přístup k potřebné sociální podpoře.
Podle této kritiky kapitalismus selhává, když jde o základní práva, jako je právo na bydlení, a vytváří struktury, které vedou k marginalizaci určitých skupin obyvatel. Bezdomovectví je tedy považováno za viditelný důsledek těchto strukturálních nerovností, kde lidé, kteří se nemohou účastnit kapitalistického trhu (například kvůli zdravotním nebo ekonomickým problémům), zůstávají bez dostatečné pomoci.
Levicové politické směry často prosazují zásahy státu do ekonomiky, zvýšení sociálního zabezpečení a regulaci trhu s bydlením jako klíčové kroky k řešení problémů, které kapitalismus generuje. Modelem pro řešení by mohla být zmíněná politika "housing first", která se snaží překonat tržní mechanismy tím, že zajišťuje bydlení jako základní lidské právo, nikoli jako tržní komoditu.
"Housing First" je přístup k řešení bezdomovectví, který se zaměřuje na to, aby lidé bez domova získali nejprve stabilní bydlení, a teprve poté jim byla poskytována další podpora (sociální, zdravotní, finanční apod.). Tento model je založen na přesvědčení, že stabilní bydlení je základním lidským právem a klíčovým krokem k tomu, aby lidé mohli překonat další problémy, jako jsou závislosti, duševní onemocnění, nezaměstnanost nebo sociální izolace.
Hlavní principy "Housing First":
Bezpodmínečný přístup k bydlení: Na rozdíl od tradičních přístupů, které vyžadují, aby lidé nejprve splnili určité podmínky (např. absolvování léčby závislostí, nalezení zaměstnání nebo podstoupení terapie), je bydlení v tomto modelu poskytnuto okamžitě a bez jakýchkoli předchozích podmínek.
Podpora podle potřeby: Poté, co je zajištěno stabilní bydlení, je lidem nabídnuta sociální a zdravotní podpora, ale tato podpora je poskytována flexibilně a na dobrovolné bázi. Lidé se mohou rozhodnout, jaké služby využijí, což podporuje jejich autonomii a sebeurčení.
Trvalé bydlení: Záměrem je zajistit dlouhodobé a udržitelné bydlení, nikoli jen dočasné přístřeší. Stabilita bydlení je považována za klíčový faktor pro to, aby si lidé mohli začít budovat nový život.
Individuální přístup: Každému klientovi jsou poskytovány služby a podpora na míru podle jeho konkrétních potřeb, čímž se maximalizuje efektivita pomoci. To zahrnuje nejen pomoc při zajištění bydlení, ale také finanční poradenství, zdravotní péči, podporu při hledání zaměstnání a řešení právních problémů.
Oddělení bydlení a léčby: "Housing First" nevylučuje léčbu závislostí nebo psychických onemocnění, ale důrazně odděluje otázku bydlení od terapeutických nebo léčebných požadavků. Tím se minimalizuje riziko, že by lidé zůstali na ulici kvůli nesplnění podmínek léčby.
Jak "Housing First" funguje:
Lidé, kteří jsou bez domova, dostávají přístup k běžným bytům nebo sociálním bytům s dlouhodobými nájemními smlouvami.
Následně jsou jim nabídnuty podpůrné služby, které jim pomáhají vyrovnat se s osobními problémy (např. závislosti, dluhy, duševní zdraví).
Systém se zaměřuje na integraci těchto lidí do běžné komunity, nikoliv na izolaci v přístřeších nebo ubytovnách.
Úspěšnost "Housing First":
Model "Housing First" je úspěšně implementován v řadě zemí, včetně Spojených států, Finska, Kanady a Francie, kde dosáhl pozoruhodných výsledků. Výzkumy ukazují, že tento přístup je mnohem efektivnější než tradiční přístupy k bezdomovectví (jako jsou útulky nebo přechodné bydlení), protože:
Zajišťuje vysokou míru udržení bydlení – až 80–90 % lidí, kteří projdou tímto programem, si bydlení udrží dlouhodobě.
Redukuje náklady spojené s poskytováním sociálních služeb, zdravotní péče nebo vězeňských služeb, protože stabilní bydlení zlepšuje celkové zdraví a integraci lidí do společnosti.
"Housing First" v České republice:
V ČR se koncept "Housing First" teprve začíná rozvíjet. Některá města, jako například Brno a Praha, zkoušejí pilotní projekty, které se zaměřují na poskytování bytů lidem bez domova. Výsledky těchto pilotních projektů ukazují, že model funguje i v českém prostředí – zlepšuje se nejen kvalita života těchto lidí, ale také se snižuje jejich závislost na sociálních službách a zdravotní péči.
V České republice se model "Housing First" začal postupně zavádět v posledních letech
prostřednictvím několika pilotních projektů. Nejvýznamnější iniciativy probíhají ve městech, jako jsou Brno, Praha, Ostrava a další menší města. Tyto projekty ukazují, že přístup "Housing First" může být efektivní i v českém kontextu. Zde je několik příkladů a podrobností:
1. Brno – První pilotní projekt Housing First v ČR
Brno bylo prvním městem v ČR, které zavedlo plnohodnotný pilotní projekt "Housing First" v roce 2016. Tento projekt byl zaměřen na rodiny s dětmi, které byly dlouhodobě bez domova, a financován z evropských fondů a z programu města.
Klíčové výsledky projektu:
Více než 50 rodin, které byly dříve bez domova, získalo stabilní bydlení v městských bytech.
Drtivá většina těchto rodin (přes 90 %) si bydlení udržela i po skončení projektu.
Kromě stabilizace v bydlení došlo ke zlepšení v oblasti zdraví, vzdělání dětí a zaměstnání rodičů.
Tento projekt byl hodnocen jako úspěšný i z hlediska finanční efektivity, protože snižoval výdaje na jiné sociální a zdravotní služby.
2. Praha – Housing First v rámci projektu "Městské byty pro lidi bez domova"
Praha rovněž rozjela pilotní projekty na bázi "Housing First". V Praze byla tato iniciativa zahájena ve spolupráci s neziskovými organizacemi, jako je například Platforma pro sociální bydlení. Město poskytlo několik desítek bytů pro osoby v krizové situaci a dlouhodobě bez domova.
Hlavní výsledky projektu:
Do projektu bylo zapojeno 80 jednotlivců a rodin bez domova.
3. Ostrava – Rozšíření Housing First
Ostrava také zavedla projekt "Housing First" s cílem podpořit rodiny a jednotlivce, kteří trpí dlouhodobým bezdomovectvím. Město spolupracuje s několika neziskovými organizacemi a poskytuje jim sociální podporu v rámci projektů.
Tento projekt se soustředí na posílení komunitní péče a začleňování osob bez domova do širší společnosti, přičemž lidé získávají nejen bydlení, ale i podporu v podobě poradenství a přístupu ke zdravotním a sociálním službám.
Přibližně 85 % lidí, kteří získali bydlení prostřednictvím tohoto programu, si ho dokázalo udržet.
Projekty se zaměřují na osoby, které jsou zasaženy několika problémy najednou, jako jsou závislosti, duševní nemoci, exekuce nebo dlouhodobá nezaměstnanost
Tento projekt se soustředí na posílení komunitní péče a začleňování osob bez domova do širší společnosti, přičemž lidé získávají nejen bydlení, ale i podporu v podobě poradenství a přístupu ke zdravotním a sociálním službám.
Financování a budoucnost programu
Projekty "Housing First" v ČR jsou často financovány z evropských fondů, jako je Evropský sociální fond, a z národních i místních rozpočtů. V roce 2020 bylo oznámeno, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) podpoří rozšíření tohoto přístupu do dalších měst a obcí po celé republice, protože pilotní projekty byly hodnoceny jako velmi úspěšné.
Z dlouhodobého hlediska se očekává, že se "Housing First" bude v ČR dále rozšiřovat, a to díky tlaku odborníků, neziskových organizací a některých politických zástupců, kteří se snaží prosadit bydlení jako základní právo. Nicméně naráží i na některé překážky, jako je nedostatek dostupných bytů a nesouhlas některých politiků s přerozdělováním veřejných prostředků do těchto programů.
Výzvy a kritika
Navzdory úspěchům projektů existuje i kritika, zejména ve vztahu k:
Nedostatečnému počtu sociálních bytů: V mnoha městech je nedostatek dostupného bydlení, což omezuje možnosti rozšíření modelu.
Postojům veřejnosti: Část veřejnosti se staví skepticky k tomu, že lidé bez domova dostávají byty bez podmínek, což vede k určitému napětí a pocitu nespravedlnosti.
Dlouhodobá udržitelnost: I když krátkodobé výsledky projektů jsou slibné, otázkou zůstává, zda bude dostatek prostředků na dlouhodobou implementaci, zejména v menších obcích.
Nárůst bezdomovectví:
Od roku 2009 do roku 2019 počet bezdomovců v EU vzrostl o téměř 70 %. To je způsobeno hlavně rostoucími náklady na bydlení, ekonomickými nerovnostmi a nedostatečnou podporou pro zranitelné skupiny obyvatelstva.
Shrnutí
Model "Housing First" se v České republice osvědčuje jako efektivní způsob, jak řešit bezdomovectví. Pilotní projekty v Brně, Praze a dalších městech ukázaly, že když lidé dostanou bezpodmínečné bydlení, zvyšuje se jejich šance na zlepšení kvality života a snížení závislosti na jiných sociálních službách. Zavádění tohoto modelu na širší úrovni však bude záviset na politické vůli, dostupnosti financí a širší veřejné podpoře.
V roce 2022 bylo odhadnuto, že v celé Evropské unii žije přibližně 700 000 bezdomovců, což je významný nárůst oproti předchozím letům (před deseti lety to bylo kolem 400 000).
Země s nejvyšším výskytem bezdomovectví:
Země jako Francie, Německo a Spojené království (které bylo členem EU do roku 2020) hlásí nejvyšší počty bezdomovců. Ve Francii je odhadováno více než 300 000 bezdomovců, v Německu kolem 260 00
.
Mohl by Nepodmíněný základní příjem pomoci při řešení bezdomovectví?
Nepodmíněný základní příjem (NZP) je jedním z návrhů, který by mohl být součástí řešení bezdomovectví. Zajišťuje pravidelný příjem všem občanům bez ohledu na jejich zaměstnání nebo finanční situaci, což by mohlo významně přispět ke zlepšení kvality života, zejména pro osoby žijící na ulici či na pokraji chudoby.
Stabilní příjem – NZP by bezdomovcům poskytl určitou finanční stabilitu, kterou potřebují pro zajištění základních potřeb, jako je jídlo, přístřeší nebo léky. Tento příjem by mohl usnadnit přístup ke stabilnějšímu bydlení.
Prevence ztráty bydlení – Pravidelný příjem může pomoci těm, kdo se nacházejí v riziku ztráty bydlení, například kvůli dluhům nebo nízkému příjmu. NZP by jim mohl zajistit dostatečné prostředky na pokrytí základních nákladů a zabránit tak pádu do bezdomovectví.
Podpora osobní autonomie – NZP zvyšuje ekonomickou nezávislost a snižuje závislost na státní sociální pomoci. To by umožnilo lidem, kteří jsou nyní bezdomovci, lépe se zapojit do pracovního trhu a budovat si autonomnější životní styl.
Snížení administrativy – Oproti tradičním sociálním dávkám by NZP mohl snížit administrativní zátěž. Nemusí být složitě prokazována potřeba ani splňovány specifické podmínky pro podporu, což umožní lepší přístup ke zdrojům.
Výzvy při zavádění NZP v kontextu bezdomovectví
Financování – Zajištění dostatečných prostředků pro NZP vyžaduje velkou ekonomickou reformu. Vysoké náklady by bylo třeba kompenzovat např. daní z příjmu nebo zdaněním bohatství.
Osobní odpovědnost a motivace – Existují názory, že NZP by mohl snížit motivaci k hledání zaměstnání. Výzkumy ukazují, že tato obava nemusí být opodstatněná, ale je nutné pečlivě nastavit podmínky NZP.
Podpůrné programy – NZP by měl být doplněn o dostupné zdravotní, psychologické a vzdělávací služby, aby pomohl řešit příčiny bezdomovectví, které nespočívají pouze v nedostatku financí.
Inspirace ze zahraničí
V některých zemích proběhly pilotní programy NZP (např. ve Finsku a v Kanadě), které ukázaly, že lidé mají s větším finančním zabezpečením lepší šanci na získání stabilního bydlení.